• Miminka
• Založení rodiny
• Děti
• Rodičovství obecně
• Novorozenci
• Dospívající
• Batolata
• Těhotenství

Ukončila jsem práci kvůli pandemii a cítím se jako neúspěšná pracující maminka

Jako pracující maminka, COVID-19 pandemie zasažila můj život jako jaderná bomba. Pře noc jsem šla od ambiciózní psací a marketingové profesionálky s dvěma dětmi ve škole k být přepracovaná, chaotická bída a chudý přímět pro virtuální učitele. Po měsících jsem se snažila, aby to všechno fungovalo, ale nakonec jsem cítila, že jsem nucena udělat tvrdou volbu, která se stala strachem i realitou pro spoustu dalších pracujících žen: ukončila jsem práci, abych dostala svou rodinu přes pandemii.

Jako spousta rodičů, měla jsem své děti doma se mnou, zatímco pracovala od mitad března. Můj muž pracuje klíčovou práci, takže byl v kanceláři každý den, spíše než pracovat vzdáleně s naším předškolákem a druhoklasníkem, kteří se po mně houpali jako já. Na začátku pandemie pracovala jsem na plný úvazek v marketingové roli, a také udržovala několik freelance psacích prací jako side hustle. Obě naše děti také měly virtuální výukové úkoly k dokončení do „letních prázdnin“ začali v květnu, takže jsem to také žonglovala.

Nežijeme v epizodě „Leave It To Beaver,“ takže můj muž uznal přirozenou nespravedlnost odchodu do práce každý den a nechání mě doma, abych spravovala všechno ostatní. Začal chodit Později, odejít brzy a brát tolik dnů volna, kolik mohl. Nakonec jsme vymysleli vlastní verzi rozděleného rozvrhu. Dva dny v týdnu zůstal doma s dětmi během dne a šel do kancelářeovernight, dávající mi více samostatného času, abych se soustředila na svou práci.

V dny, kdy nebyl doma, pracovala jsem nepravidelné hodiny, snažíc se naplnit role superstar zaměstnance a č. 1 maminky. Přihlásila jsem se k práci v 5:00 ráno a pracovala tříhodinový blok, udělala půl dne pauzu, abych doprovodila děti virtuální výukový čas a Zoom třídy, pracovala další kousek v odpoledni, zatímco moje děti zůstali nalepené na Netflixu, zastavila pro večeři a pak pracovala na freelance úkolech celou noc, zatímco můj muž obsluhoval koupele a usínání.

Přežili jsme takto více než tři měsíce, ale jak jsme dostali do letních prázdnin, čím více to cítilo neudržitelné. Virtuální výukový čas mých dětí byl nahrazen virtuálními letními tábory, které byly ještě obtížnější koordinovat. Pracovní rozvrh mého manžele se stal příliš zaneprázdněným, aby mu dovolil brát denní hodiny volna, a já byla na hranici vyhoření. Zdálo se, že jsem na hodinách od svítání do půlnoci každý den, a cítila jsem vinu za všechny způsoby, jak jsem nemohla být tam pro své děti.

Můj nejmladší má zpoždění řeči a trápí se s čtením. Pandemie znamená, že nedostává obvyklou pomoc od svého školního logopeda, a já jsem byla příliš obsazená vším ostatním, abych s ním pracovala na pravidelném rozvrhu. Můj nejstarší byl zoufalosně samotný bez svých školních přátel a učitelů. V pracovních dnech seděla vedle mě u mého stolu a kládla nekonečné otázky o tom, co dělám a kdy budu hotová, abychom mohli strávit čas spolu. „Vždycky jsi zaneprázdněná,“ řekla mi jednoho dne. „Nikdy nemáš čas být s námi.“

Je to něco, co jsem si jistá, že každý pandemický rodič slyšel tisíckrát, ale bodlo to, protože věděla, že nepřeháněla. Bylo to pravda. Už jsem začala nenávidět hodiny, které trávila banálními úkoly v práci, a kládla si vážné otázky o tom, zda jsou výhody mé práce skutečně stoje to pro naši rodinu. Moje marketingová práce byla kontraktní pozice, a i když jsem vydělávala dobré peníze ze všech mých prací dohromady, byla jsem podplacena za práci, kterou tam dělala. Společnost také neměla plány, aby mě přivedla jako nekontraktního zaměstnance, takže nebyla žádná reálná možnost pro posun nebo budoucí růst.

Pracovala jsem v všech hodinách dne a noci, abych zajistila, že splním své povinnosti k práci, i když mám dva malé děti doma a pandemie bouří před mojí předními dveřmi, ale cítilo se, jako bych točila koly. Kdyby to byl jiný čas, byla bych na lovu pro novou roli. Ale, vzhledem k pandemii, moje všeobecné vyčerpání a všem neznámým o péči o děti a nadcházejícím školním roce, začala jsem počítat čísla, abych zjistila, zda mohu vydělat dost peněz, abych přežila na freelancingu samotném.

Cítilo se absurdní, abych o tom uvažovala. Míra nezaměstnanosti je 13,3 %, a zvažovala jsem opuštění práce? Co když moje freelance úkoly vyschnou? Co když pandemie potrvá rok? Co kdyby byla ohromující, ale taky byla obrovské množství vyhoření, které cítila. Na začátku června se rozhodla skočit. Dala svému šéfi vědět, že potřebuju změnu, a souhlasila pracovat na částečný úvazek, dokud nenajdou mého náhradníka. Udělala nový rozvrh, který mi dovolil pracovat ráno, ale stále trávit zbytek dne s dětmi.

Právě tak, moje kariéra byla na pauze.

Vím, že jsem byla schopná udělat tuto volbu jen kvůli obrovské množství privilege. Mám luxus více pracovních možností, flexibilní rozvrh a partnera, který má relativně dobrou pracovní bezpečnost a stabilní příjem. I se všemi těmi věcmi pracujícími pro mě, stále cítím vinu a styd o svých volbách.

Určitě nejsem jediná maminka v této pozici. V dubnu tohoto roku průzkum zjistil, že 14 % matek zvažovalo opustit své práce kvůli požadavkům domova a rodinného života během pandemie. Stále, je část mě, která cítí, že jsem nějak selhala, nebo jako že jsem chodící stereotyp anti-feministických ideálů. Jsem pracující maminka v roce 2020. Mám „mít to všechno.“ Mám rozbit skleněný strop, být dokonalou všudypřítomnou matkou a nikdy nedat nikomu vidět, že se potu. Místo toho, odhlásím se.

Pravdivě, svět to nedělá snadné pro ženy, aby zůstal v práci. Ty z nás v heterosexuálních vztazích často zjišťujeme, že naše práce jsou doslova méně cenné pro naše rodiny než ty našich partnerů. Report U.S. Census Bureau z roku 2017 zjistil, že plně zaměstnané, celoroční pracující ženy vydělaly asi 80 % toho, co jejich mužské protějšky v tom roce. Ženy také drží méně vedoucích pozic než muži, a muži typicky povyšují jiné muže, takže je méně příležitostí pro ženy posunout se po firemní žebříčku.

Ženský pracovní výkon je také chronicky podhodnocován, a v časů krize jsou naše práce často viděny jako expandable. V dubnu 2020 ženy tvořily 49 % celkové pracovní síly, ale zaujaly 55 % ztrát pracovních míst. Ženy také nepřímo pracují v oblastech jako maloobchod, péče a hostinství, které byly zničeny pandemií. Nedávná studie National Bureau of Economic Research zjistila, že jen 22 % žen má práce, které lze dělat z domova, versus asi 28 % mužů.

Protože mnoho žen – já zahrnutá – pracujeme v nestabilních odvětvích s méně příležitostmi pro posun, a jsme méně pravděpodobné, abychom dosáhli partnerova budoucího výdělkového potenciálu, naše možnosti v časů krize cítíme omezené. Měla jsem volit mou nestabilní, bezvyjádřující práci nad svými dětmi? Měla jsem pokračovat v běhu na pěti hodinách spánku a být podplacena, abych měla silnější pracovní historii v nějaké neznámé budoucí datum, kdy se tato celá věc skončí a mohu jít najít lepší práci?

Část mě říká ano. Vím, že kariérní pauzy jen poškodí můj životní výdělečný potenciál, a udělají to ještě těžší pro mě, abych excelovala na pracovišti. Vím, že sexisté už věří, že pracující matky jsou méně oddané své práci kvůli rodinným povinnostem, a tím, že dělám tyto druhy voleb, mohu je dokazovat pravdu.

Ve stejnou chvíli vím, že první ráno, kdy jsem se probudila a nemusela jsem trávit dalších 12 až 14 hodin prací, bylo to nejlepší ráno, které jsem měla celý rok. Vím, že můj život cítí kontrolovatelný poprvé od března, moje děti jsou šťastnější a cítím se méně deprimovaná a beznadějná o budoucnosti.

Možná jsem udělala správnou volbu, nebo možná jsem chodící plakát pro royálně zkazení toho jako pracující maminka. Nakonec, to může být trochu z obojího. Je málo dobrých odpovědí právě teď, a já jsem zvolila tu nejlepší možnost, abych pomohla mé rodině přežít mimořádnou situaci. Opustit mou práci je má vlastní forma krize managementu, a to má význam právě teď, i když to není dovednost, kterou mohu přidat do svého životopisu.