• Miminka
• Založení rodiny
• Děti
• Rodičovství obecně
• Novorozenci
• Dospívající
• Batolata
• Těhotenství

Všechno, co vím o životě, naučila jsem se od dětí, které jsem hlídala

Během mých let hlídání dětí jsem se naučila hodně o tom, jak být dobrá hlídačka. S každým dítětem a každou zkušeností jsem sbírala tipy a nápady a učila se lekce. Ale lekce, které jsem se naučila z mé zkušenosti s hlídáním, nejsou jen o tom, jak být dobrá hlídačka – jsou také o tom, jak být dobrý člověk. A to jsem se naučila od dětí.

Zde jsou některé životní lekce, které jsem se naučila od dětí, které jsem hlídala.

1. Cítit své pocity

Všichni máme pocity, a je důležité je opravdu cítit! Moje teď 5letá neteř je primárním příkladem toho. Jednou, když spala u mě, pomáhala jsem jí čistit zuby před spaním. Její zubní štětka a zubní pasta, které máme u mě pro spaní, jsou „Paw Patrol“ tematizované a mají obrázky postav z pořadu po všech stranách.

Po umytí zubů se mě moje neteř zeptala, jestli můžeme podívat „Paw Patrol.“ Řekla jsem ne, protože jsme chystali jít spát, a ona okamžitě začala brečet. Ne jen kvílavé brečení, ale hluboké smutné, dýchání po dechu typ brečení. Trochu ve šoku jsem ji objímala a zeptala se, co je špatně. Řekla skrze slzy: „Chtěla jsem se podívat na ‚Paw Patrol.‘“

Okamžitě jsem předpokládala, že musí být něco jiného špatně, aby byla takto naštvaná, ale pak jsem si vzpomněla, že jí bylo 4 a byla jen smutná, že nemůže podívat na „Paw Patrol“ právě teď. A neváhala to ukázat, taky.

2. Užívejte si malé radosti

Někdy potkáte ta děti, které jsou jen koule slunce a čisté, nadšené radosti. Já jednou hlídala 5letou, která byla přesně taková; od okamžiku, kdy jsem přišla, poběhla a dala mi velký objímku a mluvila neustále o, no, čemkoli vlastně, celou dobu, co jsem tam byla.

Jednou, na naší cestě do parku v naší čtvrti, prošli jsme kolem jejího fotbalového trenéra, kterého dítě okamžitě rozpoznala a začala mu vyprávět o svém dni. Když trenér konečně dokázal donutit dítě přemluvit, aby pokračovala ve své procházce, rozšli jsme se a začali jít opačnými směry. Vteřiny později dítě hlasitě vzdychlo a řeklo: „Zapomněla jsem jí říct něco!“ Pak se otočila a zakřikla svému trenéru: „VIDĚLI JSME HOLUBA!!!“ Opravdu jsme viděli holuba dřív na naší procházce, který sežral ptáčí krmivo, které někdo nechal pro něj ve své Zufahrt. Trenér se otočil a zakřikla: „TO JE SKVĚLÉ!“ a pak pokračovala dál.

Zatímco to dítě mělo HODNĚ energie, naučila mě, jak důležité je opravdu užívat si všechny malé věci v životě, a že něco tak normálního jako vidění holuba na procházce, jakož i akt sdílení o tom, může rozsvítit celý váš den.

3. Činy mluví hlasitěji než slova

Naučila jsem se hodně přes mou blízko přátelství s mou 5letou neteřkou, tato lekce je tou nejdůležitější. Jednoho večera jsme byli venku na zmrzlinu po večeři na rodinné dovolené. Byl večer a u moře, takže bylo docela chladno. Seděli jsme venku a jedli naši zmrzlinu (geniální nápad, víme!) a já jsem si všimla, že zuby mojí neteřky škubou skoro komicky hlasitě, zatímco nadále nasypává zmrzlinu do huby.

Měla na sobě bundu, ale celé její tělo se třáslo chladem. Zeptala jsem se, jestli má chladno, a ona kývnula hlavou ano (v tu chvíli nebyla v reži pro mluvení). Tak jsem si sundala velkou sherpovou bundu, kterou měla na sobě, dala ji jí a zipnul ji celou nahoru. Pak, bez mluvění, se dotkla mé paže, abycí chtěla, jestli mám chladno, a dívala se na mě, jako by chtěla říct: „Jsi si jistá, že nebudeš mít chladno?“

Skoro jsem začala plakat na místě. Zní to tak jednoduše, ale jen přes ten jemný gesto sdělila mi tolik.

4. Je v pořádku improvizovat

Nedávno jsem hlídala 8letého kluka a strávili jsme pár hodin výrobou různých druhů slizu z této vědecké sady, kterou měl. Na začátku jsme byli zaměření na pokus následovat instrukce dokonale, používat přesné nástroje a zdlouhavě dvakrát kontrolovat, abychom se ujistili, že naléváme přesné množství každé složky. Determinovaně vkládali více úsilí do toho než můj junior year laboratorní stůl do našich AP Biologie laboratoří. Vše šlo skvěle – dokud jsme nemohli sundat víčko od barviva v sadě.

Byla jsem zklamaná, protože až do té chvíle jsme to dělali tak skvěle! Ale pak kluk byl jako: „Myslím, že máme nějaké barvivo v skříni,“ tak jsme použili to místo toho, a víte co? Bylo to v pořádku! Neměli jsme ani tu správnou barvu, ale všechno bylo stále v pořádku!

Po tom jsme se rozhodli, že prostě přeskočíme k experimentům, co vypadají zábavně, místo abychom se pokoušeli jít přes každý v pořadí a dělat je všechny dokonale.

5. Žádejte o to, co potřebujete

Nedávno jsem hlídala dva bratry, 2letého a 8letého. Byli super blízko a očividně se milovali, ale bylo zřejmé, že starší bratr je velmi snadno zdrženlivý k mladšímu.

Po dlouhém dni byti 8letým, starší bratr se jen pokoušel lehnout na gauči a dívat se na Minecraft videa na YouTube, ale mladší ho nechal v pokoji. Nedělal nic záměrně rušivého, jen se dostal pod deku staršího bratra a líbal se k němu, snažil se donutit ho hrát si s jeho hračkovou kočkou. Starší bratr už měl dost, ale místo toho, aby se rozzlobil, jen klidně řekl: „To je moje deka, můžeš prosím sednout tam?“

S nějakým povzbuzením ode mne mladší bratr poslechnul a dal svému bratrovi jeho prostor. Skutečně jsem respektovala kluka za to, že rozpoznal, že potřebuje prostor, a sdělil to svému bratrovi klidným, respektujícím způsobem.

6. Buďte svou vlastní osobou, odvážně

Toto je jeden z mých nejoblíbenějších hlídačkových příběhů. Stalo se to v parku s mou holubí milující přítelkyní z dřívějšího. Seděli jsme na dece na trávě v parku a jedli salám a crackery. Z ničeho nic řekla: „Zajímá mě, jestli bych to mohla jíst na vrcholu lanožroutů.“ Vmísila jsem se, že geez, možná jíst trochu mastnou svačinu na vrcholu lanožroutů ve 5 letech není nejlepší nápad.

Toto dítě se ke mně otočilo, dívalo mi přímo do očí, a řeklo jednu z mých nových nejoblíbených frází všech časů: „Víš co? Podívej se.“ A pak to udělala. Šla k lanožroutům, salám a cracker v ruce, vyplazila se nahoru a sedla tam, dokud to nedojedla. Mírně v šoku jsem si uvědomila, že je na misi a nedá se říct ne. (Pro záznam, já jsem stála pod lanožrouty a byla připravena ji chytit, kdyby spadla.)

Jako hlídačka, sledování dítěte, které se nedá donutit poslouchat, není vždy zábavné. Ale v tom momentě, jako osoba, jsem byla upřímně velmi inspirována tou malou holkou, která odmítla poslouchat kohokoli než sebe sama. Když o tom myslím, vzrušuje mě, že je osoba, která existuje ve světě, a doufám, že ten odporavý jiskra v ní nikdy nevyhasne. Kdykoliv mi chybí sebepovědomí, myslím na to dítě a jak neomluvitelně sebepovědná byla, že může udělat absolutně cokoliv na celém světě.