Všechno, co vím o životě, jsem se naučil od dětí, které jsem hlídal

Za léta hlídání dětí jsem se toho hodně naučil být dobrou chůvou. S každým dítětem a každou zkušeností jsem získal tipy a nápady a také jsem se naučil lekce. Ale lekce, které jsem se díky své zkušenosti s hlídáním dětí naučila, nejsou jen o tom, jak být dobrou chůvou – jsou také o tom, jak být dobrým člověkem. A naučil jsem se to od dětí.

Zde jsou některé životní lekce, které jsem se naučil od dětí, které jsem hlídal.

1. Vnímejte své pocity

Každý má pocity a je důležité je skutečně cítit! Můj nyní 5letý bratranec je toho zářným příkladem. Jednou, když spala u mě doma, pomáhal jsem jí čistit zuby před spaním. Její zubní kartáček a zubní pasta, které máme doma na přespání, jsou na téma „Tlapková patrola“ a všude jsou obrázky postav z představení.

Když si sestřenka vyčistila zuby, zeptala se mě, jestli bychom se mohli podívat na Tlapkovou patrolu. Řekl jsem ne, protože jsme se chystali jít spát, a ona okamžitě začala řvát. Nejen kňučivý pláč, ale hluboce smutný, lapající po dechu. Trochu šokovaný jsem ji objal a zeptal se jí, co se děje. Přes slzy řekla:„Chtěla jsem se dívat na ‚Tlapkovou patrolu‘.“

Okamžitě jsem usoudil, že něco jiného musí být špatně, aby byla tak naštvaná, ale pak jsem si vzpomněl, že jí byly 4 a byla opravdu smutná z toho, že v tu chvíli nemohla sledovat Tlapkovou patrolu. A také to neváhala ukázat.

2. Užijte si malé radosti

Někdy potkáte ty děti, které jsou jen koulemi slunce a čisté, vzrušené radosti. Jednou jsem hlídal 5leté dítě, které bylo přesně takové; od chvíle, kdy jsem dorazil, přiběhla, silně mě objala a celou dobu, co jsem tam byl, nonstop mluvila o, vlastně o čemkoli.

Jednou, když jsme šli do parku v naší čtvrti, jsme šli kolem jejího fotbalového trenéra, kterého dítě okamžitě poznalo a začalo vyprávět o svém dni. Když se trenérovi konečně podařilo přimět dítě, aby přestalo mluvit, aby mohlo pokračovat v chůzi, rozešli jsme se a začali jsme chodit opačnými směry. O několik sekund později dítě hlasitě zalapalo a řeklo:"Zapomněl jsem jí něco říct!" Pak se otočila a zakřičela na svého trenéra:"VIDĚLI JSME HOLUBA!!!" Ve skutečnosti jsme na naší procházce viděli holuba, jak pojídá ptačí semínko, které mu někdo nechal na příjezdové cestě. Trenér se otočil a zakřičel:"TO JE ÚŽASNÉ!" a pak pokračoval v chůzi.

I když to dítě mělo HODNĚ energie, naučila mě, jak důležité je skutečně si užívat všech maličkostí v životě a také něco tak normálního, jako je vidět holuba na procházce. jako akt sdílení o tom, může rozjasnit celý váš den.

3. Činy mluví hlasitěji než slova

Naučil jsem se hodně díky svému blízkému přátelství s mým 5letým bratrancem a tato lekce je nejdůležitější. Jednou v noci jsme byli na rodinné dovolené na zmrzlině po večeři. Být v noci a blízko pláže, bylo docela chladno. Seděli jsme venku a jedli naši zmrzlinu (geniální nápad, já vím!) a všiml jsem si, že mé sestřenici cvakají zuby téměř komicky nahlas, zatímco si dál nabírá zmrzlinu do pusy.

Měla na sobě bundu, ale celé její tělo se třáslo zimou. Zeptal jsem se jí, jestli jí není zima, a ona přikývla, že ano (v tu chvíli nebyla zrovna v náladě). Sundal jsem si tedy velkou šerpskou bundu, kterou jsem měl na sobě, oblékl ji kolem ní a zapnul ji na zip. Pak se beze slova dotkla mé paže, aby cítila, jestli mi není zima, a podívala se na mě, jako by chtěla říct:"Jsi si jistý, že ti nebude zima?"

Málem jsem na místě začal brečet. Zní to tak jednoduše, ale právě tím něžným jednáním mi toho tolik sdělila.

4. Je v pořádku improvizovat

Nedávno jsem hlídal 8letého chlapce a strávili jsme pár hodin výrobou různých druhů slizu z této vědecké sady, kterou měl. Nejprve jsme se soustředili na to, abychom se snažili perfektně dodržovat pokyny, používali přesně ty správné nástroje a únavně jsme dvakrát kontrolovali, abychom se ujistili, že naléváme přesně správné množství každé ingredience. Rozhodně jsme do toho vložili více úsilí, než můj laboratorní stůl pro mladší ročníky vložil do našich laboratoří AP Biology. Všechno šlo skvěle – dokud jsme nemohli sundat víčko z potravinářského barviva obsaženého v sadě.

Byl jsem zklamaný, protože do té doby jsme si vedli tak skvěle! Ale pak dítě řeklo:"Myslím, že máme ve skříni nějaké potravinářské barvivo," tak jsme místo toho použili to a hádejte co? To bylo v pořádku! Neměli jsme ani správnou barvu, ale stále bylo vše v pořádku!

Poté jsme se rozhodli přeskočit k experimentům, které vypadaly zábavně, místo abychom se snažili projít každý z nich v pořadí a udělat je všechny dokonale.

5. Zeptejte se na to, co potřebujete

Nedávno jsem hlídal dva bratry, 2letého a 8letého. Byli si super blízcí a evidentně se milovali, ale bylo jasné, že staršího bratra ten mladší velmi snadno naštve.

Po dlouhém dni, kdy mu bylo 8 let, se starší bratr jen snažil ležet na gauči a sledovat videa z Minecraftu na YouTube, ale mladší z nich ho nenechal samotného. Nedělal nic úmyslně otravného, ​​jen se dostal pod přikrývku svého bratra, přitulil se k němu a snažil se ho přimět, aby si hrál s jeho hračkou. Starší bratr toho měl dost, ale místo toho, aby se rozzlobil, jen klidně řekl:"To je moje deka, můžeš si tam prosím sednout?"

S určitým povzbuzením ode mě mladší bratr naslouchal a dal bratrovi prostor. Opravdu jsem si toho kluka vážil za to, že si uvědomil, že potřebuje prostor, a sdělil to svému bratrovi klidným a uctivým způsobem.

6. Buďte svou vlastní osobou, odvážně

Toto je jeden z mých nejoblíbenějších příběhů o hlídání dětí. Stalo se to v parku s mým přítelem milujícím holuby z dřívějška. Seděli jsme na dece v trávě v parku a jedli salám a krekry. Z ničeho nic říká:"Zajímalo by mě, jestli bych tohle mohla jíst na opičárnách." Připojil jsem se k tomu hajzlu, možná jíst trochu mastnou svačinu na opičárnách v 5 letech nebyl vůbec nejlepší nápad.

Tohle dítě se ke mně otočilo, podívalo se mi mrtvě do očí a řeklo jednu z mých nových oblíbených frází všech dob:„Víš co? Sleduj mě." A pak to udělala. Přešla k opičárnám se salámem a sušenkou v ruce, vyšplhala na vrchol a seděla tam, dokud to nesnědla. Mírně ohromen jsem si uvědomil, že je na misi a nelze jí říci ne. (Pro záznam jsem stál pod mřížemi a byl jsem připraven ji chytit, kdyby spadla.)

Jako chůva není vždy zábavné sledovat dítě, kterému nelze říct ne. Ale v tu chvíli mě jako člověka skutečně velmi inspirovala ta malá holčička, která odmítala naslouchat komukoli jinému než sobě. Když o tom přemýšlím, vzrušuje mě, že je to člověk, který na tomto světě existuje, a doufám, že ta rebelská jiskra v ní nikdy nevyhasne. Kdykoli mi chybí sebedůvěra, myslím na to dítě a na to, jak si byla bez omluvy jistá, že může udělat naprosto cokoliv na celém světě.


Previous:

Next: