• Miminka
• Založení rodiny
• Děti
• Rodičovství obecně
• Novorozenci
• Dospívající
• Batolata
• Těhotenství

400 dní, kdy jedinými spoluhráči mojí dětí byli oni sami

Když moji dvajačata byla kojenců, vše cítilo těžké – ne jako dvojnásobek úsilí, ale nějaký exponenciální násobek. Málo jsme si mohli představit, že až dojdou do 5 let a my se všichni najdeme náhle uprostřed globální pandemie, tato těsně spjatá sourozenectví ulehčí břemena nejen si navzájem, ale celé rodině.

Když náš školní okres zavřel v březnu 2020, má dcera a syn byli teprve ve škole, měli pouhé měsíce, aby začali hledat svou cestu v nové velké škole napříč městem. Přišli domů s dvěma týdny učebního plánu v batohu – ale myslím, že jsme všichni věděli, že budou pryč déle. Možná měsíc, mysleli jsme. (Spoiler: Není to tak, jak jsme odhadli.)

Nakonec se škola obnovila ve formě hodiny denně na Zoomu, s učiteli i studenty stejně plíživými. Moje děti ještě neovládaly čtení ani psaní, ale teď měly ovládat technologii a její etiketu? To nebylo ideální – a bylo daleko od elegantního – ale možná tento divný způsob ukončení školního roku získal body za novost, alespoň.

Brzy bylo prázdnin. Jistě, nemohli jsme na dovolenou, nebo do zábavního parku – nebo kamkoli, ve skutečnosti – ale moje děti zůstaly optimistické, protože měli sebena jako vestavěné kamarády pod bezpečím naší střechy. Dělali bláto koláče na zahradě, plavali v dětském bazénu a obecně se bavili jedny s druhými osvěžujícím analogovým způsobem.

Když začala první třída vzdáleně, udělali rozhodnutí – něco sporného mezi rodiči dvojenčat – mít naše děti ve stejné třídě. To byla otázka praktičnosti. Máme dům se dvěma ložnicemi, a je těžké najít oddělené rohy pro práci na dvou učebních plánech bez bojování s audio zpětnou vazbou.

Kromě toho, jako pracující rodiče, jsme byli přemocněni. Můj muž pracoval denně na záchraně svého závažně postiženého byznysu a života zaměstnanců, kteří na něm záviseli. Jako spisovatelka jsem se snažila získat pár neprerušených chvil k poskládání vět, než jsem byla prosena o řešení technického problému nebo udělání svačiny. Uchování dětí ve stejné třídě zefektivnilo proces v době, kdy "jen projet" byl jméno hry.

Díky výborným učitelům moje děti akademicky prospěly i navzdory všemu. Postupovaly k ovládnutí čtení a psaní. Vynikaly v matematice. A určitě vyřešily technologii.

Ale stále neviděly jiné děti. Celý svůj první ročník zřídka opustili dům, protože COVID zvítězil a náš město v jednom okamžiku stalo se světovým epicentrem nemoci. Cítilo se, jako by venku z těchto zdí byl nekontrolovatelný požár. A jejich svět – geograficky hovoříce, alespoň – se stal velmi malý.

Den se skládal na den a nějak uplynulo 400 dní. Věděla jsem, že děti cítí váhu světových událostí (střídali se s narušeným spaním, například), ale nezhroutily se pod pandemickou nejistotou. Vymýšlely hry, vymýšlely vnitřní vtipy, udržovaly úsměv a smích.

Všechny věci zohledněny, vedly se dobře – a vím, že je to jen proto, že měli sebena. Ne jen společníci v maternici a vestavění kamarádi do života, ale partneri přes pandemii očima 5 a pak 6 let starých.

Posuneme se do srpna 2021, a moji nově upečené 7letí se chystají na návrat do školy – zpět osobně za normálních provozů kampusu (a bezpečnostních protokolů, samozřejmě) poprvé za 17 měsíců.

Budou mít každý svého vlastního učitele. Jejich škola bude naplněná plnými třídami, plnými potenciálních přátel … aniž by se zmínili potenciální frenemies, šikani a kliky. Školní hřiště je jejich znovu k navigaci spolu někdy, jistě – ale také samostatně jako jedinci. Bude to plodná půda pro dětství triumfy i propadnutí. Mikrokosmos života.

Po tolik spolupráci v tomto stále menším cítícím domě je vypouštím, aby našly své vlastní cesty. Ne jako dvajačata, ale jako individua, zralá a odlišující se stále více s každým uplynulým dnem.

Jsem nervózní, jistě. A jsem emocionální. (Ano, maminka bude plakat v prvním den školy – zaručeno.) Ale jsem také třesoucí se vzrušením pro všechno, co potkají na své cestě, když konečně mají šanci plně prozkoumat, co znamená být sebou, když se vrací do školy v neju historickém roce.