Jak se píše pláč miminka? Onomatopoé a limity psaného zvuku

Pláč nelze napsat – je to zvuk, ne slovo. Ale spisovatelé používají onomatopoé (slova napodobující zvuky) k jeho vyvolání.

Běžné psaní pláče

  • Waaah / Waaaah – klasický, udržovaný
  • Wah-wah – rytmický, pulzující
  • Waah – kratší, ostřejší
  • Owwah / Owwaa – více zúfalý, samohláskový
  • Eeee / Eeeee – vysoký, probodivý
  • Grrr / Grrruh – nízký, bradavičnatý, zklamaný
  • Huh-huh-huh – brečící, zachvev
  • Maaaa / Maaa – „maminko“ pláč, často hlad

Deskriptivní alternativy (často lepší)

  • Probodivý výkřik
  • Zúfalý škvír
  • Rytmické brečení
  • Nízký, zklamaný hrčení
  • Vysoký, klagení tón
  • Náhlý, ostří kňučení

Proč psaní selhává

  • Pláč se liší podle příčiny (hlad, bolest, únava, přestimulace, potřeba kontaktu)
  • Pláč se liší podle miminka (temperament, anatomie, kultura)
  • Pláč se liší podle věku (novorozeneц vs. 6měsíční = jiná akustika)
  • Text oddělí výšku, barvu, hlasitost, rytmus, délku

Pro spisovatele

Kombinujte úspornou onomatopoéi se senzorickým popisem:

„Waaah.“ Pláč protáhl monitor – surový, naléhavý, nepochybně hladový. Ne kvílení unavy ani škrábání bolesti. To byl požadavek, čistý a prostý.

Ukažte efekt na posluchače. To je to, co čtenáři cítí.

Previous:

Next: